Island

„Island – nejkrásnější země světa“

…tedy čistě subjektivně a pouze můj názor. Tuto zemi jsem navštívil dvakrát v roce 2007 a 2012 a pokaždé jsem byl uchvácen rozmanitostí krajiny. Island je sopečný ostrov, čímž je v podstatě řečeno vše. Sopky zásadním způsobem formovaly krajinu v minulosti a v budoucnu tomu nebude jinak. Na Islandu je vše nej – největší evropský ledovec Vatnajökull o rozloze 8 tisíc km2, nejmohutnější vodopád Dettifoss na řece Jökulsá, největší gejzír, který chrlil vodu do výše 70 m (dnes již neaktivní, ale má sourozence Strokkur s výškou 20 m) a také mimo jiné se zde nachází nejvíce koupališť v přepočtu na osobu 🙂 Proto tuto zemi miluji a rád bych byl v příštím životě Papuchálkem žijícím na Islandu.

 

Island – Západ

Západní fjordy patří k odlehlým místům Islandu. Obyvatel zde žije málo a rozvoji této severozápadní výspy Islandu zatím nic nenaznačuje. Z turistického hlediska jsou Západní fjordy oblastí spíše pro fajnšmekry, kteří už mají procestovanou značnou část zásadních cestovatelských destinací na ostrově. Ne že by tento region nebyl až tak zajímavý, ovšem doprava je tu mimořádně komplikovaná a časová i finanční náročnost s tím stoupá ruku v ruce. Reliéf je členitý, velké investice do náročných stavebních projektů by se tu nevyplatily, proto při cestě autem počítejte, že budete na mapě vykružovat kličky a ornamenty a posunete se v reálu jen o zlomek vzdálenosti, kterou bude hlásit váš tachometr. Přírodních krás tu najdete samozřejmě také požehnaně, nejznámější z nich je zřejmě velký vodopád Dynjandi (zvaný též Fjallfoss), který se na Islandu řadí k těm nejkrásnějším.

Reykjavík je hlavní a největší město ostrovního státu Island. Leží při pobřeží zálivu Faxaflói v Atlantském oceánu na jihozápadě země poblíž Evropy. Město je se svou polohou 64° 08′ severní šířky nejseverněji položeným hlavním městem světa a v rámci Evropy nejzápadnějším. V Reykjavíku a jeho okolí žjie 200 tisíc obyvatel, což představuje 2/3 populace Islandu. Město (respektive osada) bylo založeno vikinským osadníkem Ingólfurem Arnarssonem již v roce 874. Pojmenoval ho Reykjavík, což znamená v islandštině kouřová zátoka od termálních pramenů a gejzírů v jeho okolí.

Vodopád Glymur je se svými 198 metry nejvyšším vodopádem na Islandu. Vytéká z bažinatého západního okraje jezera Hvalvatn. V sušším období vodopád nijak neuchvátí svojí mohutností, největší podívanou skýtá po dešti nebo při tání sněhu. Vodopád leží v krátkém hlubokém kaňonu a dostanete se k němu po 5 km dlouhé stezce údolím Botnsdalur.

 

Island – Jih

Národní park Skaftafell se nachází na jihu Islandu. Byl založen v roce 1967 a dnes pokrývá území asi 4 807 km2, což ho řadí na druhé místo mezi islandskými národními parky. Vulkanické erupce pod ledovou čepičkou několikrát v minulosti zapříčinily bahnotoky, které ohromně rozvodnily hlavně řeku Skeiðará. Pustina mezi ledovcem a mořem vzniklá naplaveninami z bahnotoků se obecně nazývá sandur (česky písek). Skaftafell je známý především pro své příjemné klima a slunečné letní dny, tak neobvyklé na jihu Islandu. Lze zde nalézt přírodní březový háj Bæjarstaðarskógur, mnoho druhů ptáků a polární lišky.

Skógafoss (Lesní vodopád) leží na jihu Islandu poblíž města Skógar. Padá z bývalých pobřežních útesů, které se dnes nachází asi 5 kilometrů od moře. Táhnou se stovky kilometrů a oddělují pobřeží od islandské Vysočiny. Skógafoss je jedním z největších a také nejkrásnějších vodopádů na Islandu. Je 25 metrů široký a 60 metrů vysoký. Napájí jej řeka Skógá, na níž je vodopádů více. Díky vodní tříšti, která vodopád obklopuje, lze za slunného počasí pozorovat jednoduchou či dvojitou duhu. Východně od vodopádu vede turistická stezka ze Skógaru do vnitrozemí. Prochází průsmykem Fimmvörðuháls, který leží mezi ledovci Eyjafjallajökull a Mýrdalsjökull, a končí v údolí Þórsmörk, kde se napojuje na slavnou Laugavegur vedoucí do Landmannalaugaru.

Seljalandsfoss (Vodopád prodané země) je jedním z nejznámějších vodopádů na Islandu. Leží nedaleko pobřeží na jihu ostrova mezi městem Selfoss a vodopádem Skógafoss. Padá z bývalých útesů do hloubky 60 metrů. Specifikum tohoto vodopadu je, že jej lze celý obejít a užít si pohled na padající vodu zezadu. Navíc čeká odvážlivce i „koupel“ ve vodní mlze, která vzniká při dopadu na dno.

Jezero Jökulsárlón se začalo vytvářet ve 30. letech minulého století pod ledovcovým splazem Breidamerkurjökull. Každým rokem se zvětšuje a v současnosti zaujímá plochu 18 km2. Jedná se o nejhlubší jezero Islandu s hloubkou 160 m. Jökulsárlón má slanou vodu díky krátké vzdálenosti od moře. Při přílivu vtéká mořská voda do jezera. Tento jev má za následek výskyt množství ker na hladině jezera, ale také v říčním korytu a na pláži u výtoku řeky do moře. Kombinace ledových někdy průhledných ker s černým sopečným pískem poskytuje neopakovatelnou atmosféru jiného světa. Při první návštěvě v roce 2007 bylo velmi větrno a deštivo, zatímco v roce 2012 jsme měli přímo ukázkové počasí.

 

Island – Sever

Jezero Mývatn je tak trochu Island v miniaturním provedení. Na malé ploše v okolí jezera najdete skoro vše, čím se stal ostrov známým – sopky, vyhaslé krátery, kouřící fumaroly a solfatáry, bublající bahenní jezírka, lávová města i termální lázně. To vše proto, že tudy prochází významný tektonický zlom – Středoatlantský hřbet. K nejznámějším erupcím v této oblasti patří tzv. Mývatnské ohně z let 1724 až 1729. Název Mývatn znamená v překladu komáří jezero, což naznačuje neblahou přítomnost muchniček (pakomárů), kteří v některých obdobích léta znepříjemňují pobyt zdejším návštěvníkům. Zato však muchničky slouží jako potrava pro množství ryb a také ptáků – na jezeře objevíte např. až 18 druhů kachen. Na jižním břehu leží menší Skútustaðir známý přilehlými pseudokrátery.

Krafla – sopka je spolu se sousedními pláněmi u Leirhnjúkuru vulkanicky aktivní. Sopečná činnost zde vytvořila jasně barevná kráterová pole, bahenní jezírka a svahy se struskovitým povrchem. Geotermální energii využívá i nedaleká elektrárna, která dosahuje výkonu až 60 megawattů. Vulkán Krafla má kuželovitý vrchol, který je přibližně 818 m vysoký. Poslední sopečná činnost zde byla zaznamenána v 80. letech minulého století. Příčinou všech vulkanických aktivit v regionu je zlomový systém ve směru sever-jih, pod nímž se ukrývá magmatický krb.

NP Jökulsárgljúfur – národní park založený v roce 1973 chrání 30 km dlouhou roklinu. Druhá nejdelší islandská řeka Jökulsá á Fjöllum tu tvoří kaňon, který je v některých místech až 120 m hluboký a 500 m široký. Na území parku roste více než polovina islandských původních rostlinných druhů, najdeme zde pozoruhodné skalní útvary i kolmé útesy. Hlavním lákadlem parku jsou mohutné vodopády na jeho jižní straně.

Detifoss – je nejmohutnější vodopád Islandu, ale i celé Evropy. Nachází se na území národního parku Jökulsárgljúfur. Z výšky 44 m se každou vteřinu řítí do rokle obrovské množství vody o objemu 193 kubíků. Takto vysokým průtokem získal vodopád prvenství v rámci Evropy a oblak vodní tříště z takové masy vody je vidět ze širokého okolí. Oba břehy řeky Jökulsá á Fjöllum poskytují výhled na tuto přírodní krásu. Celkový dojem během slunečných dní umocňuje i dvojitá duha.

 

Island – Střed

Landmannalaugar neboli Duhové hory je oblast na jihu země nedaleko sopky Hekla. Místo je typické termálními prameny, kde je možno se koupat přímo v potoce. Ale především se zde nachází hory hrající všemi barvami. Barevné odstíny na svazích hor způsobila láva plná minerálů, která se ochlazovala neobvykle pomalu. Na východ se nachází jezero Langisjór, které patří mezi neodlehlejší místa na Islandu.

Na východ od Duhových hor na jihozápadní hraně Vatnajökull se nachází jezero Langisjór, které patří mezi neodlehlejší místa na Islandu. Langisjór je 20 km dlouhé a 2 km široké s hloubkou 75m. Navštěvníkům se nabízí úchvatná podívaná z vrcholů kopců přiléhajících jezeru. Toto místo v nás zanechalo jeden z nejpůsobivějších zážitků na Islandu. Na tomto místě  jsme za celý den nepotkali nikoho kromě jednoho šílence v Superbu, který zmateně stál mezi brody a ptal se, kudy ven z tohoto území.

Sopka Hekla je součástí 40 kilometrů dlouhého vulkanického hřbetu, který je nejméně 6 600 let starý. Hekla a Grímsvötn jsou nejaktivnějšími sopkami ostrova. Ve středověku ji Islanďané nazývali Brána do pekla. Nachází se nedaleko chráněného území Landmannalaugar. Erupce se opakují téměř pravidelně v desetiletém cyklu. Časté erupce v průběhu staletí vytvořily a uložily na celém Islandu silné vrstvy tefry, které představují dobrý zdroj informací pro vulkanology, studující erupce sopek na Islandu.

 

Island – Flóra

Island jsme navštívili vždy v druhé půli června, což je období, kdy kvete množství rostlin. Teprve bližším pohledu na travnaté louky či úpatí hor si člověk uvědomí, jak je místní flóra bohatá. Na druhé straně lze najít květiny i na místech, kde ještě nedávno byla sopečná činnost a v okolí není žádný jiný život.

 

Island – Fauna

Ve srovnání s jihem ostrova není oblast Severních fjordů až tak zajímavá na přírodní scenérie. O to více si lze užít přítomnost vzácných živočichů – především tuleňů a velryb. Upoutávky na velrybí plavby narazíte na každém kroku, tak jsme ani my neodolali. A nelitovali jsme – během tříhodinové plavby jsme zahlédli 15 velryb – 4 druhy včetně plejtváka obrovského. Jedna menší velryba nám dokonce proplavala napříč pod lodí. I sledování papuchálků na volném moři byl zážitek.

Na Islandu jsou početné kolonie různých druhů ptáků. Největším lákadlem jsou však Papuchálci, neboli severští papoušci. Tento zajímavý druh má nádherné zbarvení a je výborný plavec, který se umí ponořit až do hloubky 70 m. Na útesech západních fjordů nemá své predátory – orly a tak si jej člověk může téměř pohladit.